Popelčino teď zase trochu stojí, vím to. Jednak zas až tak moc nevařím, a když už vařím, tak neztrácím čas focením. Druhak (a to hlavně) směřuju svojí energii zase chvíli někam jinak, takže na věci kolem vaření jí zbude akorát tolik, abychom neumřeli hlady. :-) Občas přemýšlím, že si tady na Popelčinu udělám takové jedno šuplátko, do kterého budu hrnout všechno, co se netýká vaření, a zůstalo v tom kus mojí práce.
Mám teď takové období, že hromadím krásné věci. Většinou staré krásné věci.
Nehromadím teda jen tak něco. Snažím se, aby ty věci měly něco za sebou. Nebo aby byly nějak personifikované. No, většinou. Občas mi to ujede a ulovím někde i něco docela nového. Trochu mě to straší, protože moje kuchyň není nekonečně nafukovací a vůbec ne chytře (skladně) řešená. Proti hromadění naštěstí pracuje moje vrozená praktičnost, která velí pořizovat věci ideálně malé, placaté a jinak skladné. Z toho důvodu jsem si logicky oblíbila hlavně talíře. Taky hledám něco, co můžu pravidelně používat. To je podmínka velmi důležitá, která odráží devadesát procent mých blbých nápadů.
Ty věci, které teď k nám do Jeskyně připlouvají, nejsou pravděpodobně nijak zvlášť cenné. Všechny mají ale něco společného. Líbí se MNĚ.
Tu je pár z těch nových starých věcí (těch, které se vaření týkají)
Krásná keramická forma na kynuté těsto, která měla přijít na výhoz. Brrr. Až se mi z toho kroutí palce!
Ještě krásnější forma na kynuté těsto, kameninová. Velká a těžká. Z půdy Mužovo rodičů.
Chodská keramika.
Kořenky po babičce a dědovi.
Polévkové misky, co udrží jídlo fakt dlouho teplé. Mističky s kvítky, ty se mi prostě líbily. A forma na pečení nehněteného chleba s víkem, kterou používám na všechno, kromě pečení nehněteného chleba. :-) Všechno nové, pečlivě vybrané na hrnčířských trzích v Kostelci nad Černými lesy.
K tomuhle snad ani nic psát nemusím. Láska na první pohled.
Žádné komentáře:
Okomentovat