PIKANTNÍ CELEROVÁ POLÉVKA

Náramně rychlá. Krémová. Tak akorát na zimu, ideální pro milovníky celeru.

SEZAMOVÝ PLATÝZ S VAŘENÝM BRAMBOREM

V Jeskyni se vyskytnul platýz. Pořídila jsem ho náhodou za dobrou cenu (stejně jako všechny ostatní mořské ryby). Vzhledem k tomu, že už ho dlouho zase mít nebudeme (kdo ví jestli, když ty sladkovodní ryby máme vždycky k dispozici a jsou tak dobré!), nechtělo se mi ho jen tak odbýt v pánvi na másle, i když bych to s chutí udělala, a tak jsem mu dopřála křupavou sezamovou krustu. Kdysi jsem takhle upravila tofu. Úplně jsem zapomněla, jaká je to báječná věc. Takže ať máte platýze, nebo nemáte, klidně si takhle obalte i řízek, stojí to za vyzkoušení!

BORŠČ

ukrajinský, ruský, polský, kdovíjaký. Prostě podle Popelky.

To můj Muž tuhle projevil přání dát si dobrý boršč. Přiznávám, že jsem si vůbec nemohla vybavit, jak má vlastně chutnat, měla jsem to akorát načtené (kdoví odkud, někdy sama sebe překvapím, kolik teorie vlastně znám). Už jsem ho i vařila, ale asi jsem to tehdy nebrala tak zodpovědně.

KUŘE PEČENÉ NA MÁSLE

Dlouho jsem váhala, jestli sem recept na kuře pečené v troubě vůbec dávat, jak moc je jednoduchý. Pak jsem si ale vzpomněla na kamarádku a její historku o tom, kterak pekla kuře a úplně ho vysušila. Nedopátraly jsme se tehdy toho, jak se to mohlo stát. Přísahala bych, že to snad ani nejde. Ale stalo se a tak jsem tady s kuřetem já, třeba to jednou někomu pomůže.

Myslím, že Roman Vaněk někde napsal, že nejdůležitější při přípravě kuřete je důkladně ho nasolit. Má pravdu. Nebojte se v tomhle případě té soli použít o něco více, pořádně ji rozetřete do všech záhybů a nezapomeňte ani na vnitřek kuřete. Nešetřete ani na tuku. Zapomeňte na oleje a použijte raději kus másla, se kterým si bohatě vystačíte. Opět nezapomeňte plátek másla vložit i dovnitř. Pak už záleží jen na vás, čím kuře dochutíte. Protože na kuřeti odjakživa byla a vždycky bude nejchutnější křupavá, vypečená kůrka, je dobré vyvarovat se většímu množství česneku nebo papriky. Obojí má tendenci při vysokých teplotách hořknout a pálit se. 

Kuře také zbytečně nepodlévejte. Ač se to nezdá, pustí při pečení nemalé množství tuku a v kombinaci s máslem vytvoří dokonalou šťávu. Je lepší ho průběžně kontrolovat a teprve podle potřeby dolít trochu vody. K masu můžete do pekáčku přidávat suroviny podle libosti - houby (ať už lesní, nebo kupované žampiony), kukuřici, hrášek ... Zkrátka co je libo.

Pokud pospícháte, nebo nechcete špinit spoustu nádobí, můžete společně s masem upéct třeba i brambory - stačí je jen pokrájet a naskládat kolem dokola. Věděli jste, že zároveň s kuřetem můžete docela obstojně připravit i rýži (nebo bulgur)? Prostě ji jen přihoďte do pekáčku a lehce osolte. Rýže se obvykle dusí s dvojnásobným množstvím tekutiny. Je dobré počítat s tím, že kuře vlastní šťávu ještě pustí, není proto potřeba používat jí tolik - bude stačit přibližně 1 a 1/2 množství objemu rýže. Kdybyste ji přece jen přidali o něco více, přebytečná tekutina se během závěrečné fáze dopékání bez problému odpaří. 

Kuře peču hodinu až hodinu a půl podle velikosti. Nejprve přiklopené na 250 stupňů tak dlouho, dokud rozpuštěné máslo nezačne probublávat a maso se nezatáhne. Poté teplotu stáhnu na 180 stupňů a peču do měkka. Teprve potom (přibližně 15 minut před koncem pečení) pekáček odklopím, zvýším teplotu na 200 stupňů a nechám kuře zezlátnout. Během celého pečení maso také pravidelně přelévám vypečeným tukem. Šťávou z pečení dochutím přílohy, zbylou zcedím a použiju třeba do bramboračky. A věděli jste, že i obranou kuřecí kostru můžete ještě použít do vývaru? Bohatě potom poslouží jako základ do polévky nebo omáčky.

A jak pečete kuře vy?

JEHNĚČÍ KÝTA S MAJORÁNKOU A ČESNEKEM

Vůbec vlastně nevím, proč nejíme jehněčí častěji. Asi že není tak snadno k sehnání, oproti třeba vepřové krkovici, která se dá koupit snad všude. Jeden jehněčí recept už jsme tu měli, a sice kolínko na červeném víně. To vyžadovalo o něco větší čas při vaření, kdežto tohle je takový rychlorecept, který zvládne i každý začínající kuchtík levou zadní. Snad až na to vykošťování kýty, to dalo mně osobně takhle napoprvé dost zabrat. Vám ale nic nebrání koupit si místo ní třeba kousek jehněčí plece - tím se všechno podstatně ulehčí.

Někdo říká, že jehněčí smrdí. Nesmrdí. Jen má svojí specifickou chuť i vůni. Lahodnou mimochodem. Je to trochu jako s rybou. Ryba je cítit rybinou, od toho je to ryba. Jehněčí je cítit jehněčím, od toho je to jehněčí. Jestli máte vůči němu předsudky, vyzkoušejte tenhle recept jako první. Česnek i majoránka (jako poměrně výrazná bylinka) chuť jehněčího lehce stáhnou a přitom perfektně doplní. Je lepší v tomhle případě investovat do majoránky čerstvé, protože co si budeme povídat, ony ty bylinky, když nejsou sušené, nadělají přece jenom o dost větší parádu.

Suroviny:

jehněčí kýta
1 velká cibule
3 stroužky česneku
1 lžíce sádla
1 lžíce másla
1 lžíce hladké mouky
100 ml vysokoprocentní smetany
pepř, sůl, hrst čerstvých majoránkových lístků

Postup:

Cibuli nakrájíme nadrobno a na lžíci sádla ji osmahneme dozlatova. Jehněčí kýtu vykostíme, nakrájíme ji na menší kostky, přihodíme k cibuli a důkladně ji zatáhneme. Přidáme prolisovaný česnek, krátce zarestujeme, celý základ zaprášíme moukou a ještě chvíli restujeme, dokud se nevytvoří světlá jíška. Maso zalijeme vodou (nebo vývarem) tak, aby bylo ponořené, osolíme ho, opepříme a na mírném ohni ho dusíme přiklopené pod pokličkou doměkka. Poté přilijeme smetanu, krátce provaříme a odstavíme hrnec mimo teplo. Teprve poté přihodíme majoránku a v omáčce rozpustíme lžíci másla. Podáváme s oblíbenou přílohou, nejlépe ale s těstovinami (širokými nudlemi) nebo s houskovým knedlíkem.