KARLOVARSKÉ ROHLÍKY

"Mám vzpomínku o karlovarských rohlících. Tuhle v noci na mě nějak z ničeho nic skočila. Snídali jsme je u dědy na prázdninách. To jsme se ráno probudili a před postelí stál starej peřiňák a za ním byla spousta světla, co šlo z okna se sítí proti komárům (v Polabí jich je hodně) a za tím světlem byly pootevřený dveře do kuchyně. Vylezli jsem z pod péřový peřiny, která byla přibližně tak dvě třetiny noci úplně k ničemu, protože jak se člověk v noci mlel, všechno peří se v sypku sesunulo do nohou a nahoře zbyl už jen povlak. Ještě že ten povlak samotnej stačil, protože bylo léto a tak to bylo vlastně nakonec docela dobře zařízený. V kuchyni to všechno bylo takový teplý, měkký a útulný, vpravo za oknem bylo slyšet dědu jak dává králíkům a slepicím, kýble rachotily a dvířka kotců bouchala a slepice kvokaly a králíci dupali a vlevo na bledý šedomodrý kuchyňský lince stály dva hrnky s bílým kafem. Když jsme náhodou vstali dřív a dědu jsme v tý kuchyni zastihli, vždycky se ptal, jestli si dáme radši čaj nebo kafe, ale my jsme si vybrali vždycky to kafe, protože ke karlovarákům se zkrátka pilo jenom kafe. Všechno ostatní bylo k normálním rohlíkům, který jsme si mohli taky vzít, ale my chtěli jen ty karlovarský, protože děda vždycky říkal, že pro ně ráno jel až do Karlových Varů a že jsou čerstvý. A byly čerstvý a děda pro ně opravdu jel, protože každý ráno jezdil na kole do krámu pro čerstvý pečivo, ale jel do Neratovic a rohlíky byly z pekárny tam odněkud. Já mu stejně moc nevěřila, ale i tak jsem si myslela, že pro ně jezdí aspoň na Mělník. Protože o Mělníce se často mluvilo, že tam děda jezdil na kole a pro mě to bylo jediný velký město, který jsem tam znala a protože jsem stejně houbeles věděla, kde leží a co to ty Karlovy Vary vůbec jsou. A tak jsem si dědu představovala, jak jede na kole někde podél vody, přes pole až k nám a veze nám v kožený tašce na řídítkách ty karlovarský rohlíky. Byly mastný, takový jakoby od sádla a my si na ně někdy i máslo namazali a pak jsme je máčeli v tom kafi, až se občas rozpouštěly a museli jsme je ze dna hrnků vyndavat lžičkou. Taky byly hodně křehký, takový jakoby nafouklý a strašně drobily, takže jsme se je snažili poctivě jíst nad červeným lesklým prostíráním, abysme moc nedrobili a děda nehudral. On už takhle trochu hudral, že jsme vstávali pozdě (on byl na nohou třebas už v půl pátý), tak nebylo třeba, aby hudral ještě víc."

Suroviny:

500 g hladké mouky

100 g másla (+ cca 10 g na potírání)

20 g sušeného mléka

130 ml vody

10 g soli

20 g droždí

lžička cukru

Postup:

Droždí utřeme s cukrem do tekuta, přidáme lžíci mouky a dvě lžíce vlažné vody, promícháme a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Máslo rozehřejeme v rendlíku a přilijeme k němu vodu, aby se zchladilo. Hladkou mouku, sušené mléko a sůl důkladně promícháme, pak přidáme kvásek, máslo s vodou a zaděláme hladké a nelepivé těsto. Těsto rozdělíme na dva stejně velké bochánky. Každý rozválíme na tenkou placku, tu rozdělíme nožem na osm výsečí. Výseče od širší strany smotáme do rohlíků, které na hřbetě několikrát nastřihneme. Přendáme je na plech a necháme kynout tak dlouho, dokud nezdvojnásobí svůj objem. Před vložením do trouby je potřeme rozpuštěným máslem. Pečeme v troubě rozehřáté na 160 stupňů přibližně deset minut dozlatova.

SIRUP Z VÝHONKŮ BOROVICE

Pro borovicový sirup platí v podstatě totéž co pro sirup smrkový. Při jeho výrobě se postupuje stejně a i jeho účinky jsou velmi podobné - při nemocech příznivě ovlivňuje horní cesty dýchací. Navíc má silné antibakteriální a antiseptické účinky, působí močopudně a použít se dá také jako mírné sedativum. I sběr borovicových výhonků je stejný jako u smrkových, tedy doporučuje se trhat je v průběhu května, kdy mají v sobě nejvíce účinných látek. Výhonky je třeba trhat jen ty, které nepřesáhnou délku 12 centimetrů. Pokud se chystáte borovicový sirup vyrobit, koukněte prosím i na předchozí článek o sirupu smrkovém, kde jsem se rozepsala o něco víc. Najdete ho TADY.

Suroviny: 

1 kg mladých borovicových výhonků

500 - 800 g cukru (podle potřeby)

Postup:

Výhonky opláchneme pod tekoucí vodou a necháme je důkladně okapat. Poté je pěchujeme do sklenice a prosypáváme cukrem. Začínáme vrstvou výhonků a končíme vyšší vrstvou cukru. Sklenici uzavřeme víčkem nebo přetáhneme potravinářskou fólií a uložíme někam stranou do doby, než sirup slijeme do sterilních sklenic nebo lahví. Hotový sirup skladujeme v chladu a temnu.

KYNUTÉ POSVÍCENSKÉ KOLÁČE

ale že není ještě to posvícení, říkejme jim třeba květnové. Podle babiččiny kuchařky.

Suroviny: 

600 g polohrubé mouky

30 g droždí

100 g másla

120 g cukru krupice

4 žloutky

půl lžičky soli, lžička sušené citronové kůry, půl lžičky mletého anýzu

Postup:

Droždí utřeme s trochou cukru do tekuta, přidáme lžičku mouky, trochu mléka, promícháme a na teplém místě necháme vzejít kvásek. Máslo rozpustíme a po rozpuštění k němu přilijeme odměřené mléko, aby se zchladilo. V míse promícháme všechny sypké suroviny, přidáme kvásek, mléko s máslem, žloutky a zaděláme hladké a nelepivé těsto. To necháme po utěrkou kynout tak dlouho, dokud nezdvojnásobí svůj objem. Poté ho "srazíme" - prohněteme vařečkou nebo rukou, aby kleslo, a necháme ho vykynout znovu. Těsto tak bude zralejší a chutnější. Vykynuté těsto rozdělíme na kousky o stejné hmotnosti a každý zabalíme do hladké kuličky. Necháme je přikryté kynout na plechu vyloženém pečícím papírem, dokud dvakrát nenarostou. Poté do nich prsty nebo dnem skleničky vytlačujeme hluboké důlky (pokud se prsty nebo sklenička lepí, stačí je potřít kapkou oleje). Důlky plníme nádivkou podle chuti. Okraje koláčů potíráme rozkvrdlaným vejcem a pečeme při teplotě 180 stupňů přibližně 20 minut dozlatova.

SMRKOVÝ SIRUP

Jak už jsem několikrát psala, nejsem žádná velká bylinkářka. Co se týká léčivých účinků všech možných sirupů, snažila jsem se většinou odkazovat jinam v rámci internetu, protože v dnešní době není problém si dohledat opravdu obrovské kvantum informací. V tom já osobně spatřuji tak trochu nevýhodu, protože člověk se dneska dočte ledasco, ovšem o pravdivosti informací může často jen pochybovat (a proto nechci vydávat vyčtené informace za pravdu). Nejinak je to i se smrkovým sirupem - po pročítání internetu člověk velice snadno může získat dojem, že je to super všelék působící na všechny choroby. A proto jsem do toho moc nefušovala a držela se toho, že na Popelčinu se doberete hlavně návodů a postupů a o využití si rozhodnete sami. Pravda ale je, že bez popisu léčebných účinků jsou takové příspěvky poloviční a třeba smrkový sirup si nějaké ošizení rozhodně nezaslouží, a tak jsem si dala předsevzetí, že se trochu zasnažím a pokusím se sehnat dohromady alespoň základní informace. Co tedy můžete od smrkového sirupu (kromě fantastické vůně a chuti jehličí a smůly) čekat?

Smrk má poměrně širokou škálu využití při léčení všech možných neduhů. Smrkový sirup konkrétně obsahuje velké množství vitamínu C a lze ho tedy používat při prevenci na posílení imunity a detoxikaci organismu - v takovém případě užíváme jednu čajovou lžičku denně. Sirup mimo jiné příznivě působí na dýchací cesty, pomáhá při odkašlávání, uvolňuje hleny, zmírňuje pocity škrábání v krku a působí desinfekčně. V Jeskyni ho užíváme prakticky při jakémkoli nachlazení a to přibližně po lžíci dvakrát denně. I přírodními léky se však můžete předávkovat a tak doporučuji držet se zlaté střední cesty a nelít do sebe smrk horem dolem (jako ostatně všechna přírodní léčiva). Konkrétně u smrku se doporučuje na dávkování opravdu dbát - a to především u malých dětí a těhotných žen.

Sběr smrkových výhonků je poměrně radostný, protože na rozdíl například od sedmikrásek rychle přibývají. Také jste v lese a pokud se na sběr nevydáte zrovna před deštěm jako my, místo promáčení vás čeká milá lesní procházka. Smrkové výhonky sbírejte jen takové, které nepřesahují přibližně 5 cm délky (na druhou stranu, čím delší výhonky potkáte, tím rychleji vám budou v košíku přibývat) a snažte se nezplundrovat jen jeden strom, obejděte jich víc. Výhonky trhejte spíše ze vzrostlých smrků, kterým to neublíží tolik jako mladým stromkům a ze stejného důvodu otrhávejte místo vyšších raději větve nižší. Sbírat je na místě, kde jim nehrozí zásadní intoxikace těžkými kovy z výfuků projíždějících aut a postřiky je samozřejmost.

Podle některých receptů se sirup vaří, ředí se vodou a posléze se do něj přidává želírovací látka (nejspíš aby vypadal sirupovatěji). Dle mého je to zbytečné plýtvání účinnými látkami, které se vařením ničí. Takový postup je určitě dobré použít v případě, že sirup potřebujete k léčení okamžitě - ve všech ostatních případech se ale vyplatí si počkat a vyrobit si sirup za studena. I za studena se ale uváděné postupy rozcházejí. Doba macerování se v jednotlivých návodech liší a pohybuje se mezi dvěma týdny a dvěma měsíci. Výhonky začnou pouštět tekutinu prakticky hned druhý den a během prvního týdne slehnou víc jak o polovinu, je tedy třeba se řídit rozumem a pohledem - když se vám bude zdát, že už výhonky víc tekutiny nepustí, je načase sirup slít. My ho nijak akutně nepotřebovali, a tak jsem ho slévala dokonce až po čtyřech měsících a nijak mu to neublížilo.

I rady ohledně místa, kde by se měl sirup nechat stát, se liší. Někdo radí do chladu a temna, někdo na světlo a na sluníčko. Nijak si to nekomplikuji - sirup je tam, kde je zrovna místo, tedy na kuchyňském stole a posléze v teplé komoře potmě. Co se přidávání citrónu týká, nedělám to. Ač je cukr silný konzervant (a kyselina citronová také) myslím, že čím méně toho do základu sirupu přidám, tím spíš snížím riziko kazivosti sirupu. To samé platí i o použití třtinového cukru místo cukru bílého. Třtinový cukr může za vyšší kazivost sirupu. Chcete-li tedy sirup uchovávat celý rok, doporučuji bílý cukr překousnout. Rozdílné jsou i informace týkající se množství cukru - to se pohybuje mezi 500 - 1000 g na 1 kilogram výhonků. Kolik cukru tedy použijete, to už je čistě jen na vás. Myslete ale na to, že cukr slouží jako konzervant, takže dvěma lžícemi na pětilitrovou sklenici výhonků si určitě dobrou službu neuděláte.

Suroviny: 

1 kg mladých smrkových výhonků

500 - 800 g cukru (podle potřeby)

Postup:

Výhonky opláchneme pod tekoucí vodou a necháme je důkladně okapat. Poté je pěchujeme do sklenice a prosypáváme cukrem. Začínáme vrstvou výhonků a končíme vyšší vrstvou cukru. Sklenici uzavřeme víčkem nebo přetáhneme potravinářskou fólií a uložíme někam stranou do doby, než sirup slijeme do sterilních sklenic nebo lahví. Hotový sirup skladujeme v chladu a temnu.

ŠEŘÍKOVÝ SIRUP

O účincích šeříku se toho na internetu moc nepíše. A já nejsem žádná velká bylinkářka a tak jsem po tom ani nijak extra nepátrala. Ale pokud byste si přece jen potřebovali nějak ospravedlnit výrobu šeříkového sirupu, je prý dobrý na bolavé klouby a revmatismus. Třeba. Ale ruku do ohně za to nedám. :-) Já si ospravedlňovat nic nepotřebovala, já jen chtěla prodloužit trvanlivost konkrétních šeříkových snítek a tak nějak je trochu zakonzerovat, aby po nich nebylo tak smutno, až odkvetou. 

Šeříkový sirup můžete použít třeba do limonád nebo na oslazení čaje. A nebo k němu jen čichat. A nebo ho jíst lžičkou. Jak je libo. Pokud použijete některý z tmavších druhů a v dostatečném množství, barva sirupu bude jemně nafialovělá. V ostatních případech můžete sirup přírodně dobarvit ostružinami či borůvkami - bohatě si vystačíte s jedním plodem, barví to jako čert. :-)

Suroviny:

2 hrnky šeříkových kvítků (otrhaných fialových kalíšků)
1,5 hrnku cukru krystal
1 hrnek vody
(1 ostružinu nebo borůvku pro hezkou barvu)

Postup:

Všechno dohromady svaříme na nízkém plameni přibližně 20 minut v hrnci se silnějším dnem (pozor na připálení), poté přecedíme přes čisté sítko do vyvařené sklenice, zavíčkujeme, skleničky postavíme na hlavičku a necháme úplně vychladnout.

PSTRUH NA GRILU

Suroviny:

pstruh (celý i s hlavou)

olivový olej

bílé víno

kousek slaniny

polovina citronu

pepř, sůl, drcený kmín, uzená paprika, tymián, saturejka

(suroviny na marinádu je třeba přizpůsobit množství ryb)

Postup:

Pstruhy omyjeme a osušíme papírovou utěrkou. Dovnitř vložíme plátek slaniny a také je zevnitř osolíme (přibližně lžičkou soli). Rybu z obou stran několikrát nařízneme na kůži. Z ostatních surovin umícháme marinádu podle chuti, kterou ryby během grilování potíráme.

ŠTIKA NA MÁSLE, ROZMARÝNOVÉ BRAMBORY

Suroviny:

štika
2 lžíce másla, kapka oleje
4 lžíce hladké mouky
pepř, sůl

brambory
1 lžíce másla, kapka oleje
4 snítky rozmarýnu (nebo lžička sušeného)
pepř, sůl

Postup:

Brambory podélně rozkrájíme na čtvrtiny a ve slané vodě je předvaříme do poloměkka. Slijeme a na pánvi s rozpáleným máslem a olejem (olej zabrání přepalování másla) je společně s pepřem a rozmarýnem osmažíme dozlatova. Porce ryby omyjeme a osušíme papírovou utěrkou. Z obou stran je osolíme a opepříme, obalíme v mouce a ihned vkládáme do rozpáleného tuku, aby mouka nezvlhla. Opékáme zprudka z každé strany přibližně tři minuty tak, aby se mouka osmažila dokřupava a můžeme podávat.