Asi jste si všimli, že je teď na Popelčinu nezvyklý klid. Je to tak. Před Vánoci jsem si toho naložila hodně a ač jsem si tak už přibližně tři týdny nazpět pořád říkala, že už si konečně najdu den jen pro sebe ("to nevadí, že to nevyšlo dneska, zítra bude taky den"), přišel ten den teprve dneska, 5. ledna. A tak jsem včera důkladně uklidila, vyprala, uvařila a šla oproti všem svým zvyklostem brzo spát, abych dneska spala do odpoledne a nemusela dělat vůbec nic. Původně jsem si chtěla lehnout k televizi, přikrýt se dekou, uvařit si čaj a jen tak existovat s kočkou na břiše. Lehla jsem si a i dekou jsem se přikryla. Jenže kočka nepřišla, televize byla moc nahlas a čaj jsem si zapomněla uvařit. A taky jsem si vzpomněla, že poslední příspěvek na Popelčinu je z 21. prosince a že tu přece jen mám v zásobě ještě pár konceptů, kterým se pořád nějak nechce ven. A tak jsem si vzala svetr (ještě pořád nám přijde zbytečné topit) k čaji udělala ještě kafe a do kafe nalila rum a už zase sedím u počítače a koukám, co bych pustila ven.
Ještě pořád si tak trošku nemůžu zvyknout, že už je rok 2015. Tak rychle to uteklo. Rok 2013 byl ubíjející. Nechala jsem se natlačit do mnoha věcí, které mi nepřinášely radost a neměla jsem sílu je utnout, protože jsem pořád věřila, že se změní k lepšímu. Nezměnily a pro mě to bylo poučením, že opravdu není čas na cokoliv čekat a že co člověku nevyhovuje, to má koukat změnit k obrazu svému a nebo od toho odejít, dokud se mu to úplně a naprosto neznechutí.
Rok 2014 byl tak rychlý! Byl to rok přemýšlení, zvažování, meditací, tápání, malých krizí, objevování nového a opouštění starého, transformace, nenávisti, lásky, odpočívání, klidu a hledání nových cest. Zkrátka bouřlivý a neklidný. Vyšlo z něho ale hodně dobrého a pro mě byl časem nového hledání sebe sama (to si tak vždycky říkám, že mám ve všem jasno, a ono stejně jednou za čas přijde období, kdy se věci převrátí úplně naruby).
Do roku 2015 vcházím klidná, odpočinutá a odhodlaná zařídit si svůj další život tak, aby mi přinášel co nejvíc uspokojení po pracovní i osobní stránce. Mám pár plánů, jak na to. Čas ukáže, jestli je proměním, nebo ne. Hvězdy mi prý přejí, tak uvidíme. :-) Chci vařit a uklízet a pracovat a fotit a mluvit s lidmi, poslouchat je a učit se, chci pečovat a odpočívat a koukat se a chci také zútulnit Jeskyni (která je po stěhování ještě pořád v dost žalostném stavu).
V rámci Popelčina poběží všechno při starém, recepty budou přibývat podle toho, co zrovna uvařím a zvládnu nafotit. V kuchyni pořád hromadím další a další koření a další a další suroviny a hrozně mě to baví. Teď už jen uvést je všechny do praxe, čili naučit se z nich vařit. :-) Je to zvláštní úkol, protože pořád ještě u mě platí to, že nejradši mám klasickou českou kuchyni (a do ní se mi třeba bulgur prostě nějak nehodí :-) ). Baví mě pročítat veganská fóra, líbí se mi paleo a RAW strava, koukám tu a koukám sem a dělám si pomalu obrázek o tom, jak to s jídlem a jeho koloběhem vlastně je. No, je to úžasný a děsivý svět zároveň, to tedy ano.
Mám v plánu naučit se péct bezlepkově. Zatím mám za sebou jeden víceméně úspěšný předvánoční pokus o cukroví, u kterého jsem sice málem vyletěla z kůže, ale který ve výsledku udělal docela hezkou radost, takže jsem vlastně i v rámci možností spokojená. Zato vánočkou jsem mohla otloukat dlaždičky. Obcházím obchody a skupuji bezlepkovou mouku a přísady všeho druhu (potřebuji nafukovací kuchyň!), sosám informace a procházím složení všeho možného. Zatím jsem došla k jedinému zjištění - bezlepkové pečení není žádná prča a lepek je snad úplně ve všem!
Budu pěstovat. Konečně mám balkon a tak si na něj pořídím nějakou malou vertikální kočkuvzdornou zahrádku a do ní pár bylinek a rajčat a paprik a okurek a hrášku a ... Jisté je jedno. Bude toho muset být o fous víc, protože až mi polovina z toho zajde, nechci být smutná moc. A koupím si pěknou barevnou konev, aby se mi lepší zalévalo (protože to mě nebaví).
Budu vařit sirupy a šťávy a zavařovat spoustu dobrých věcí. Zesirupím a svařím co se dá. :-)
Budu péct chleba. Kvásek Lojzík se snaží, roste a sílí a už je myslím dostatečně připravený dát chlebu správnou sílu. Článek o Lojzíkovi bude brzo následovat.
Klíčím. Zatím úspěšně. Momentálně mungo a čočku. Určitě vám to také jednou vyfotím
Svátky v Jeskyni probíhaly přesně tak, jak jsem si myslela, že probíhat budou. Jako poslední tři roky byly i tentokrát plné cestování, balení a shonu. Na druhou stranu ale také plné lásky a naplnění, to se mně líbilo. Já sama jsem si našla čas několikrát si projít vánoční trhy, udělat někomu radost, s někým posedět. Měla jsem čas udělat Jeskyni hezkou a útulnou, upéct dobré cukroví a uvařit dobrou štědrovečerní večeři (byl kapr i řízek i klobása a samozřejmě i bramborový salát). I to vánoční klišé o hořícím stromku jsem si užila, když při servírování kapra probíhali domem hasiči (a to jsem si doopravdy myslela, že hoří jen ve filmech). Jen kočka nechtěla vánočku, zato kapra když jsem rozmrazila, náramně se mi lísala k noze a vřeštěla jak protržená. :-) Silvestr byl klidný a rodinný. Trochu se pilo, trochu se jedlo a všichni byli spokojení.
Krásné dárky jsem dostala! Většina z nich byla kuchyňská a měla jsem z nich opravdovou radost. Vyfotila jsem vám je a doufám, že jsem na žádný nezapomněla (aha, a už teď vím že jo, že jsem tam nepřihodila mlýnek na maso, tak si ho tam prosím přimyslete :-) ). Dlouho ležely pohromadě na stole v kuchyni a čekaly, až je vyfotím, až jsem ztratila trpělivost a všechny je zaklidila, abych je pak zase složitě sháněla dohromady. :-) Všem Ježíškům moc děkuji! Sama jsem si koupila pár pěkných dřevěných věciček od fajn dřevěného pána na trzích na náměstí Míru a také další nová vykrajovátka na perníčky od vykrajovátkového pána na Andělu (byla to fuška najít ještě nějaká, která už nemám).
Také jsem se snažila ty svátky v Jeskyni trochu fotit, ale přivádělo mně to do takovému stresu (nad kvalitou fotek a prezentace), že jsem toho brzy nechala a nebo jsem cvakala jen tak v rychlosti. Nechtěla jsem, aby snaha o dokonalost přebila všechny krásné zážitky. Kvalitu tedy omluvte a kdybyste se i přes to chtěli podívat, jak to bylo, všechny použitelné fotky najdete níž. :-)
Všem Popelčatům do dalšího roku hodně klidu, míru, lásky a odvahy!
Žádné komentáře:
Okomentovat