MANDLOVÉ SLZIČKY

NEPEČENÉ CUKROVÍ ZE SUŠENÉHO OVOCE A OŘECHŮ

tedy původně nepečený salám, ale nazývat vánoční cukroví salámem, to se mi nějak příčí. Pořád dokola se mi v představách vrací kolečka klobásy obalená v cukru (a to je nehezká představa). :-) 

HOUBOVÝ KUBA

Suroviny:

2 malé hrnky krup

2 hrsti sušených hub

2 střední cibule

2 - 3 stroužky česneku

2 lžíce sádla

pepř, sůl, mletý kmín, majoránka

Postup:

Kroupy důkladně propláchneme a v osolené vodě vaříme do měkka. Scedíme, propláchneme studenou vodou a necháme okapat. Houby zalijeme vodou pouze tak, aby byly ponořené, osolíme a uvaříme (nebudeme je scezovat, přišli bychom tak o spoustu houbové chuti - proto je důležité, aby vody nebylo moc). Vodu zredukujeme na minimum. Na sádle osmažíme dohněda nadrobno nakrájenou cibuli. K ní prolisujeme česnek, přisypeme kmín a ještě krátce zarestujeme. Všechno dohromady smícháme v pekáčku, přidáme majoránku a pepř a nepřiklopené pečeme v troubě 15 - 30 minut, dokud se neodpaří přebytečné tekutiny.

VÁNOČKA

Letos jsem na ní hrdá. První předloňské pečení dopadlo monstrózně a to především proto, že jsem slepě uposlechla receptu a rozdrobila do těsta celou kostku droždí. Vánočka by byla hezoučká, kdyby nepřetekla přes dva okraje plechu až na mřížku v troubě a nepřipekla se k jejím stěnám. :-) Vloni jsem ji zas pekla na poslední chvíli a nestihli jsme jí ani sníst, natož abych ji já vyfotila. Tak letos, konečně, z jedné dávky dvě menší krásky (půlila jsem je, na jeden plech byla původní jedna moc dlouhá). A nebýt toho, že jsem spodní část ze čtyř pruhů motala snad půl hodiny a přibližně stejně času jsem věnovala přepočítávání 3/16 litru mléka na mililitry (bez výsledku), mělo by pečení víc než hladký průběh. Recept je opět z babiččiny kuchařky a je báječný. Těsto se krásně zadělávalo, krásně nelepivě se s ním pracovalo a kynulo víc než uspokojivě.

Suroviny:


500 g polohrubé mouky
80 g moučkového cukru
5 g soli
trochu citronové kůry (lžička sušené mleté)
lžička pečícího prášku (tedy prášku do pečení)
30 g kvasnic (tedy droždí)
100 g másla
2 žloutky
přibližně 200 ml mléka (v receptu uvedeno jako 3/16 litru, s pomocí přepočteno na 0,188 ml :-) )
50 g rozinek
30 g mandlí (zadělávala jsem mandle i do těsta, takže jsem použila zhruba dvojitou dávku)
1 vejce na potření
30 g citronátu (ten nemám a pokud stejně jako já netušíte, co to ten citronát je, můžete pro objasnění kouknout třeba SEM)

Postup:

Rozdrobené droždí zasypeme lžičkou cukru a třeme tak dlouho, dokud se nerozpustí. Přidáme lžíci mouky, trochu mléka, umícháme v řídké těstíčko a na teplém místě necháme vzejít kvásek. Zbylé mléko zahřejeme a rozpustíme v něm máslo, odložíme stranou a necháme zchladnout na pokojovou teplotu. Všechny suché suroviny důkladně promícháme v míse, uprostřed uděláme důlek a do důlku dáme kvásek, oba žloutky a vlahé máslo. Vařečkou zaděláme těsto, které poté přendáme na vál a propracujeme ho rukama (jde to snadno, je krásně vláčné a nelepí). Zakryjeme ho mísou nebo potravinovou fólií a necháme ho při pokojové teplotě kynout tak dlouho, dokud jednou neznásobí svůj objem. Poté ho novým propracováním srazíme a necháme opět vykynout. Postup opakujeme ještě jednou. Těsto rozdělíme na devět stejně velkých kousků, ze kterých vyválíme stejně dlouhé prameny. První patro splétáme ze čtyř pramenů, druhé ze tří a poslední patro vytvoříme stočením dvou pramenů. Jednotlivá patra přikryjeme a necháme je opět vykynout na dvojnásobnou velikost. Tím, že vykynou zvlášť, si pomůžeme k tomu, aby se nám při pečení vánočka nesesunula. Po vykynutí přesuneme spodní patro na plech vyložený pečícím papírem a po celé délce do něj hřbetem ruky vytlačíme hlubokou rýhu. Do té umístíme druhé patro, které vytlačíme stejným způsobem a připravíme tak důlek pro třetí patro (jednotlivá patra mezi sebou ještě můžeme pro jistotu potřít rozšlehaným vejcem). Okraje druhého a třetího patra po stranách přehneme a založíme dospod vánočky. Celou vánočku necháme (opět přikrytou) ještě nějakou dobu kynout. Pak ji potřeme rozšlehaným vejcem, posypeme mandlemi a pečeme v předem rozehřáté troubě přibližně 10 minut na prudší teplotu (cca 200 stupňů), pak teplotu snížíme a dalších 30 - 40 minut dopékáme. Pokud vánočka na povrchu zlátne příliš rychle, přikryjeme ji alobalem.

PERNÍKOVÉ VÁNOCE 2014

OŘECHOVÉ BÍLKOVÉ LUPÍNKY

aneb návod, jak dobře a efektivně spotřebovat hromadu nevyužitých bílků z ostatního pečení. :-) Recept je převzatý, ale tolikrát a je tak notoricky známý, že neuvádím odkaz, protože poměry jsou většinou v receptech stejné.

Suroviny (obecně o cukroví si prosím přečtěte TADY):

6 bílků

150 g moučkového cukru

150 g hladké mouky

150 g ořechů / mandlí

Postup:

Vyšší formu (např. na srnčí hřbet) vyložíme pečícím papírem. Bílky vyšleháme do tuhého sněhu, do kterého prosejeme moučkový cukr a důkladně ho zašleháme. Poté po částech prosíváme i mouku, kterou opatrně vmícháváme např. stěrkou tak, aby sníh nespadl. Nakonec vmícháme celé ořechy nebo mandle. Ihned plníme formu (aby sníh nespadl) a pečeme v troubě předehřáté na 150 stupňů přibližně půl hodiny, dokud těsto navrchu a po okrajích nezrůžoví. Takto upečený chlebíček vyndáme i s pečícím papírem z formy a necháme na mřížce úplně vychladnout (máme-li čas, je lepší nechat ho stát do druhého dne, aby důkladně proschnul). Poté ho dobře nabroušeným nožem krájíme na tenké plátky, které skládáme na plech a pečeme (či spíše sušíme) na 100 stupňů opět dorůžova. Skladujeme na rozdíl od jiného cukroví v suchu a teple, aby neztratil křupavost.

SKOŘICOVÉ KARTIČKY

Recept je z babiččiny kuchařky a je variantou na linecké cukroví (jak na něj se můžete podívat ZDE), proto se nedivte, že se suroviny i postup v podstatě téměř shodují (a s těstem se pracuje samozřejmě stejně špatně jako u lineckého, jen tak příliš nezáleží na tvaru, takže nemusíte být nijak zvlášť úzkostliví). :-) Původní kartičky měly být velikosti klasických hracích karet, zdobené mandlemi ve všech čtyřech rozích, ale z pochopitelného důvodu jsem se je pro vánoční cukroví rozhodla péct menší.

SÁDLOVÉ (DŮLKOVÉ) KOLÁČKY

OD MUCHY POPELCE

aneb Popelka se dme pýchou a skáče radostí. :-) Moc hezký vánoční dárek, opravdu děkuji!

"Posílám koláž fotek z našeho pečení podle Popelky. :-)  Vše nemám nafoceno, ale pekli jsme linecké (drolivé, bála jsem se, ale je neskonale dobré, ach!), zázvorky (lahoda největší), anýzky (kdo nezkusil, o hodně přišel). Všude jsem dala 1/3 žitné mouky, zbytek jsem jela striktně podle Vašich receptů. Bojím se bojím, že do Vánoc nebude :-)))"

VAJEČNÝ (VÁNOČNÍ) LIKÉR

Suroviny:

1 plechovka Salka (nebo 400 g domácího, jak si ho jednoduše uvařit se můžete podívat TADY)

250 ml rumu (a více podle chuti, čím více alkoholu použijete, tím lépe bude likér konzervovaný, likér můžete vyšperkovat například i domácí ořechovicí)

3 žloutky

vanilkový extrakt (podle chuti, recept najdete TADY), případně vanilkový cukr

Postup:

Všechny suroviny přemístíme do vyšší nádoby a vyšleháme je ručním šlehačem, aby se důkladně propojily. Necháme je chvíli odstát a během toho je několikrát ručně promícháme, aby opadla pěna vzniklá při šlehání. Poté likér slijeme do vyvařených a vysušených lahví. Uchováváme v lednici.

DOMÁCÍ SALKO

Domácí salko oceníte třeba při přípravě vaječného likéru. Pokud ho připravujete jen malé množství, pravděpodobně vás jedna plechovka kupovaného Salka nezruinuje. Pokud ho ovšem potřebujete více, je pro vás salko domácí ta lepší varianta. A to především z důvodu nízké pořizovací ceny (a hezkého pocitu z dobře vykonané práce samozřejmě :-) ). Na jeho výrobu si vyhraďte jeden větší hrnec, nejlépe se silnějším dnem, velkou lžíci na míchání a přibližně půl hodiny času, po kterou nebudete nikam odcházet, aby se vám salko nepřipálilo (a v počáteční fázi nevykypělo, jen málo je kuchyňských pohrom horších než připálené mléko).

Suroviny:

500 ml plnotučného mléka
200 g cukru krupice

Postup:

Cukr vsypeme do mléka, které za stálého míchání přivedeme k varu. Poté stáhneme plamen na nižší teplotu a necháme ho jen lehce probublávat. Takto ho vaříme za občasného promíchání přibližně půl hodiny.* Hotové salko slijeme do čistých lahví a uložíme do chladu.

* Nic se nestresujte, domácí salko je mnohem řidší než kupované. Pokud ho ale chcete třeba do likéru, za mě je to spíš výhoda. Pokud však přece jen toužíte po něčem hustějším, vařte základ tak dlouho, dokud nezmenší svůj objem aspoň o polovic.

DOMÁCÍ VEPŘOVÉ SÁDLO A ŠKVARKY

Domácí sádlo je domácí sádlo a pro toho, kdo je zvyklý používat ho při vaření, je přímo nutností. Četla jsem o domácím škvaření sádla hrůzostrašné historky - prská, připaluje se a smrdí. Neprskalo, nepřipalovalo se a nesmrdělo. Naopak, báječně vonělo. Zato při zahřátí příšerně odporným způsobem smrděla kupovaná kostka, která tím pádem letěla rovnou do koše. Mít dobré vyškvařené sádlo také znamená pořídit si kvalitní a dobrý základ - tedy kus vepřového sádla bez zbytků masa ideálně od nějakého důvěryhodného řezníka. Rozhodně nedoporučuji spoléhat se na to, které se dá zakoupit v některých obchodních řetězcích. Proč? Protože když už si s tím člověk dá tu práci, tak ať to za něco stojí. A kvalitní surovina je základ kvalitního výsledku, to dá přeci rozum. :-)

Suroviny:

1 kg vepřového sádla
trochu vody (přibližně 100 - 200 ml)

Postup:

Sádlo nakrájíme na přibližně stejně velké kostky. Velikost záleží na tom, jak velké chceme mít škvarky - je třeba počítat s tím, že kostky se škvařením minimálně o polovinu zmenší. Nakrájené sádlo vložíme do hrnce, podlijeme ho vodou a na mírném ohni pod pokličkou ho přibližně půl hodiny prohříváme (počáteční prohřátí zabrání následnému připalování a slepování kostek k sobě - pokud by se sádlo i tak připalovalo, můžeme ho přemístit to teflonové pánve). Po půl hodině dáme poklici pryč a sádlo dál škvaříme na mírném ohni tak dlouho, dokud kostky minimálně o polovinu nezmenší svůj objem a nezezlátnou. Podle potřeby můžeme teplotu zvyšovat (ovšem opatrně, sádlo se velmi rychle přeškvaří, spálí a zhořkne). Nakonec škvarky scedíme a lehce je vymačkáme. Sádlo přelijeme do varné sklenice se širším hrdlem (aby se v budoucnu dalo pohodlně odebírat). Škvarky uložíme rovněž nejlépe do skleněné misky (nepřejímá pachy).

PLNĚNÉ OŘECHY

LINECKÉ CUKROVÍ

Recept je z babiččiny kuchařky a pokud vás stejně jako mě zarazí použitá polohrubá mouka, vůbec se nebudu divit. Měla jsem z něho trochu strach, ani za mák jsem mu nevěřila. Oprávněně, to musím přiznat. Těsto se hůř zadělává a o něco hůř se s tím také pracuje. Není tak kompaktní, jako loňské z hladké mouky, lehce se drolí a při vykrajování je třeba větší trpělivosti. Musím ovšem uznat, že slovo "křehkost" nabylo s tímhle receptem úplně nový rozměr a polohrubá mouka rozhodně není pouhý rozmar. Mňam!

KOKOSOVÉ CUKROVÍ