HRNKOVÝ KNEDLÍK

Hrnkový knedlík není žádná hitparáda, to si nebudeme lhát. Na klasický kynutý nadýchaný vláčný knedlík zkrátka nemá. Upřímně moc nechápu nadšené výkřiky v mnohých diskuzích, že "odteď už jen hrnkový a žádný jiný". Proč? Třeba proto, že jsem při vaření našpinila dvakrát tolik nádobí, jako při klasickém knedlíkaření. Pro srovnání:

kynutá klasika: 1 vetší zadělávací mísa, dřevěná vařečka na zadělávání, velký hrnec na vaření
hrnkový pokus: 1 větší mísa na promíchání surovin, 1 menší mísa na vyšlehání bílků, lžíce, stěrka, šlehač, 4 hrnky, velký hrnec na vaření

Hrnková varianta navíc počítá s tím, že máte doma několik hrnečků (ideálně stejné velikosti) většího objemu a rovných stěn, s čímž mám v Jeskyni docela problém, poněvadž jsem estét a hrnky kupuji zásadně na hrnčířských trzích (a ty unifikované nebývají, o nějakých rovných liniích ani nemluvím). Čtyři odložené jsem sice z krabice a hromady novin vyhrabala, ale nedovedu si představit, kolik by jich muselo být, aby se najedla rodina o šesti (nedej bože osmi, jak to u nás často bývá) hlavách, protože víc hlav = víc knedlíků = víc hrnků = víc hrnců = mnohem víc nádobí na mytí a zabraných plotýnek. :-) Takový jednoduchý výpočet.

O časové úspoře se také mluvit nedá. Klasický knedlík je určitě rychlejší (pokud tedy ovšem nebudu počítat dobu potřebnou na kynutí těsta). Sesypete suroviny, zaděláte (obzvlášť když vlastníte robota), necháte kynout (během této doby uděláte spoustu jiné práce), vytvarujete šišku, vaříte. Nemusíte nic šlehat ani vymazávat a i doba vaření je mnohem kratší.

Blbě se to krájí. Knedlíky krájím nožem až v krajním případě - zkrátka proto, protože to jde špatně. Na nůž se lepí a nožem je také leda tak splácnete a budete mít po obvodu nežádoucí camfrňousy. Proto používám nit nebo vlasec. Hrnkové knedlíky jsou malé a tudíž je pohodlně překrojíte tak maximálně v polovině, jakákoliv jiná část už půjde hůř.

A knedlíky s vajíčkem jsou z nich taky marné. :-)

Nespornou výhodu, která v mých očích snad jediná hrnkovým knedlíkům nahrává, vidím v tom, že je to možnost jak uvařit knedlík jen pro jednu osobu. Stačí upravit poměry a je to. Uznávám, že zadělávat pro sebe na polovinu knedlíku je hloupost.

Když už ale budete hrnkové knedlíky přece jen dělat, doporučuji zkrátit fázi, která je mezi vmícháním bílků do těsta a vařením na minimum. Bílek rychle padá a těsto ztrácí nadýchanost. Určitě je také lepší hrnek vymazat sádlem místo másla. Knedlík se lépe vyklápí a vůně i chuť sádla jsou mu určitě příbuznější než máslo. Pokud vám knedlík nepůjde ihned vyklopit a nebudete ho z estetických důvodů chtít vyřezávat, nechte ho pět minut odstát někde na lince - tím jak z těsta vyjde pára, knedlík se lehce smrští a zapaří a těsto se samo oddělí od stěn hrnku. Nemusíte se bát, že by během té doby vychladl, hrnek mu přece jen ještě nějakou dobu bude předávat dost tepla. 

Suroviny:

1 menší hrnek polohrubé nebo hrubé mouky (jak je kdo zvyklý)

1 hrnek mléka

2 vejce

3 starší rohlíky

sůl

sádlo na vymazání hrnku

Postup:

Rohlíky nakrájíme na větší kostky a rozložíme je na chvíli na plech, aby na vzduchu proschly.  Hrnky vymažeme sádlem. Oddělíme žloutky od bílků. Žloutky dáme do mísy, přidáme mléko, mouku, sůl (případně petržel, smaženou cibulku ...) a všechno smícháme v hladké těstíčko. Bílky vyšleháme do tuhé pěny. Teprve poté přidáme k těstíčku pokrájený rohlík a lehce do něj vmícháme bílek. Směsí naplníme hrnky (přibližně do 3/4) a vložíme je do vařící vody, kterou si předtím odměříme tak, aby dosahovala přibližně do poloviny hrnků. Přiklopené poklicí vaříme na mírném ohni přibližně půl hodiny. Po vytažení z hrnce knedlíky ještě v hrníčku dlouhou vidličkou alespoň dvakrát propíchneme, aby vyšla pára a nesrazily se.