Zelenina na mrazáku připravená k okamžitému použití, to je učiněný poklad. Samozřejmě, že čerstvá je lepší. Jenže krájet čerstvou zeleninu při každém druhém vaření je taky časově náročnější a co je horší, předpokládá to stabilní zásoby nejrůznějších druhů v lednici. Což já osobně třeba nemívám. Snažím se sice mít po ruce vždycky něco mrkve, petržele a celeru (když už mě nenapadá vůbec nic, co bych mohla uvařit, i z těchto tří surovin se dá udělat třeba výborná rychlá čína nebo ovesná či kmínová polévka), ale to je společně s cibulí a česnekem asi tak jediná jistota. A i tak je docela příjemné, máte-li už nakrájenou základní zeleninu rovnou po ruce - třeba když ji potřebujete jako základ pod maso nebo do omáčky (třeba šípkové nebo rajské). Navíc tak můžete zužitkovat přebytky z každoroční sklizně.
Zvyk mrazit zeleninu jsem přejala od mámy, od které jsem si ji taky pravidelně vozila. Letos poprvé jsem se do ní pustila sama.
Základní směs:
Do základní směsi patří prostě jen mrkev, petržel a celer v různých poměrech. Já ji míchám zhruba tak 1 : 1 : 1, ale vím, že někdo má radši třeba víc mrkve a někdo nesnáší celer, takže výsledná směs už je čistě na vašich konkrétních potřebách a chutích.
Míchanice:
Sem patří opět základ - mrkev, petržel, celer. A pak všechno ostatní, co máte zrovna po ruce a co seženete. Já použila květák, brokolici, kapustu, bílou ředkev, ředkvičky (pro barvu jsem si je odpustit nemohla), pórek, kedlubny a fazolky (ty jsem ještě před zamrazením předvařila v neosolené vodě, protože byly oproti ostatní zelenině výrazně tvrdší). Ještě by se mně tak líbil hrášek, ale k němu se jen tak nedostanu. A když se k němu náhodou dostanu, tak ho sním. :-)
Zeleninu můžete buď nakrájet na kostičky nebo nastrouhat. Záleží na tom, na co ji budete používat. Na omáčkové základy se spíš hodí strouhaná. V polévce mám ale třeba radši větší kousky. (Strouhanou já obhajuji především proto, že po půldenním krájení míchanice už mě opět povážlivě začaly zlobit šlachy v pravé ruce. :-) )
Zeleninu po vytažení z mrazáku vybalím do hustého cedníku a proplachuji ji pod studenou vodou tak dlouho, dokud nezmizí všechen led. Pak nechám okapat a rovnou použiji. Tenhle zvyk přetrval z doby, kdy jsem měla k dispozici jenom starý hnusný mrazák, ze kterého všechno tak nějak podivně páchlo a především se často a hodně namražovalo. Pokud potřebujete zeleniny jen kousek, vy odvážnější jí můžete nechat kapku povolit a pak uklofnout nožem (já na to nemám dobré vzpomínky, odnášel to nůž, kuchyňská linka i moje ruce). Těm z vás, kteří máte vyvinutější pud sebezáchovy, doporučuji namrazit si rovnou menší a větší balíčky, případně (jak to dělá moje máma) strčit část balíčku přímo do horké polévky a nechat odmočit.
Žádné komentáře:
Okomentovat