PERNÍK NA STROUHÁNÍ

Zahušťujete perníkem? Já ne, protože na něj systematicky při nákupech zapomínám. A protože jsem teď doma sama, takže není pro koho vařit (a taky ještě nemůžu pořádně jíst) a po vaření se mi stýská, říkala jsem si, že to je přesně doba k tomu vytvořit zásoby domácího zahušťovadla. Všechny moje kuchařky mě tentokrát zklamaly na plné čáře a stejně tak do velké míry i internet. Domácí perník na strouhání totiž zřejmě vůbec není populární. První recept, který jsem našla, počítal s použitím mikrovlnné trouby. Mikrovlnkám nevěřím, proto jsem ho rovnou zavrhla. Seznam ingrediencí navíc obsahoval olej a kakao, což je podle mého názoru pro další použití perníku surovina naprosto zbytečná. Další recept následoval hned po tom mikrovlnkovém a v drobných obměnách se objevil ještě na pár dalších stránkách. U něj se mi nezdálo použití amonia (protože s ním vůbec nemám zkušenost) a vůbec poměr ostatních ingrediencí. Teprve třetí recept mě zaujal především svojí jednoduchostí a protože jsem nic dalšího kloudného nenašla (což mě mrzí, protože si ráda vybírám a pak kombinuji podle sebe), rozhodla jsem se ho držet. Originál najdete TADY. Já jen místo žitné mouky použila bílou polohrubou, ke které jsem kromě prášku do perníku přihodila navíc ještě perníkové koření. Také jsem vynechala mazání perníku medem během pečení, protože to mi přišlo zbytečné. Jak tedy vypadá perník na strouhání v mojí drobné úpravě?

Suroviny:

500 g polohrubé mouky

prášek do perníku

po lžičce mletého hřebíčku, badyánu, skořice, anýzu, fenyklu a zázvoru (ten jsem si nějak nemohla odpustit)

250 ml tekutého medu

250 ml mléka

1 celé vejce

Postup:

Všechny suroviny dáme do mísy a důkladně promícháme, dokud nevznikne hladké těsto. To vylijeme na plech vyložený pečícím papírem a pokud možno rovnoměrně rozetřeme, aby se dobře propeklo. Půjde to špatně, protože těsto je poměrně hutné a díky medu hodně lepkavé. Plech vložíme do předehřáté trouby a pečeme (nebo spíše sušíme) kolem hodiny na nízkou teplotu tak dlouho, dokud na povrchu nedostane růžovohnědou barvu. Pro jistotu ještě vyzkoušíme propečenost špejlí. Pokud je čistá (měla by být, v opačném případě jsme perník sušili příliš krátce na příliš vysokou teplotu), plech vyndáme a perník necháme úplně vychladnout. Pak z něj sloupneme pečící papír a nakrájíme ho na jednotlivé porce podle potřeby, které necháme den volně při pokojové teplotě proschnout. Teprve poté je zabalíme do potravinářské fólie a uložíme na suché a tmavé místo.

Jsem trochu skeptická, co se uchovávání týká, protože v těstě i po proschnutí přece jen nějaká vlhkost zůstala. Úplně tvrdý perník by se ovšem nejspíš velmi špatně strouhal. Při delším přechovávání se trochu obávám plísně. To ale teď bohužel neověřím, takže jsem si část perníku pro jistotu nastrouhala už předem a nechala sypku důkladně prosušit v troubě a uložila do molům vzdorné nádoby, abych přinejhorším o všechny zásoby rovnou nepřišla. :-)

(Pozn.: Perník je i po pěti měsících od výroby stále bez plísně, takže uchovávat ho lze bez obav. :-) )

A jak pečete perník na strouhání vy? Recepty uvítám!