DOMÁCÍ HOŘČICE

Na domácí hořčici jsem byla zvědavá už dlouho, ale její výrobu jsem pořád odkládala (vlastně ani nevím proč). Až předminulý týden jsem ze šuplíku vylovila už před časem zakoupená hořčičná semínka a pustila se do toho. Narazila jsem na spoustu receptů, kde se semínka měla buď pomlít v mlýnku na mák (ten nevlastním) nebo rozdrtit v hmoždíři. Nevím, jestli to někdo z vás zkoušel, ale docela by mě zajímalo, jestli vám to šlo. Předpokládám, že ano, minimálně těm z vás, kteří ty recepty s hmoždířem píšete (přiznejte se, jak to s ním je?). Mně to totiž nešlo. A to ani trochu. Připadala jsem si jako Robinson Crusoe, dokonce i plachtu na hmoždíř jsem si vyrobila, aby mi semínka nelítala při prudších úderech ven. Přesto jsem si málem vystřelila oko a kočka měla posvícení, když honila hořčičné kuličky po celé kuchyni. S uslzeným okem jsem vzpomínala na pasáž v knize, kde se popisuje, jak Robinsona z hmoždíře vystřelující zrnka pšenice štípala do obličeje a když jsem si navíc vzpomněla, že Robinson pšenici na jednu tuhou placku drtil celý den, nevěděla jsem, jestli se smát nebo brečet i druhým okem. Konečným výsledkem mého snažení totiž bylo nula nula prd rozdrcených semínek a navíc i pocit marnosti nad tím, že i Robinson bez nástrojů a zkušeností byl šikovnější než já. Podotýkám, že než jsem do semínek začala urputně mlátit, zkoušela jsem je i třít - nejprve opatrně a pak i velmi důrazně. Také bez výsledku. A protože selhal i pokus s tyčovým mixérem, rozhodla jsem se zariskovat a udělat to po svém a úplně jinak než ostatní. Semínka jsem přesypala do vyšší nádoby, zalila je vařící vodou a doufala, že změknou a nějak už je pak rozmělním. Odešla jsem uklízet a když jsem se za chvilku vrátila, zjistila jsem, že hořčice všechnu vodu vysosla a stojí nasucho. Znovu jsem ji tedy dolila a tak jsem to udělala ještě několikrát, dokud semínka přibližně dvakrát nezvětšila svůj objem a nepřestala vodu vsakovat (trvalo to myslím tak hodinu). Protože kuličky tolik nabobtaly, usoudila jsem, že musely nutně i změknout a pustila se do nich znovu tyčovým mixérem. Tentokrát to šlo krásně. Během mixování jsem dolila ještě párkrát trochu vody, aby se mi mixovalo lepší, a zbytek doředila octem a dochutila ostatními přísadami. Hořčice je z toho náramná a pekelně ostrá, takže labužníci zaplesají (já zaplakala). Divila jsem se, že některé recepty počítají pouze s octovým ředěním. To nechápu, tahle pouhá dvojkombinace mi přijde skoro smrtelná, i s přidanou vodou je domácí hořčice dost výrazná. Každopádně už se těším, až tuhle domácí lahůdku použiji i přímo do vaření. Hádám, že to bude o něčem jiném než s kupovanou z plastu. :-)

Suroviny:

100 g hořčičných semínek - světlých, nebo kombinace světlých a tmavých, samotná tmavá se nedoporučují, protože jsou podstatně ostřejší než světlá - trochu zjednodušeně se dá napsat, že domácí hořčice z pouhých světlých semínek rovná se kupované hořčici plnotučné, mix světlých a tmavých potom kremžské
půl lžičky (a více) kurkumy (pro barvu a protože je náramně zdravá)
klasický, vinný nebo jablečný ocet (převařený)
voda (rovněž převařená)
na dochucení sůl, cukr, med, křen, pepř a další podle chuti

Postup:

Semínka vsypeme do vyšší nádoby, ve které je poté budeme i mixovat. Zalijeme je vroucí vodou tak, aby byla ponořená. Necháme je chvíli odstát, dokud vodu nevsáknou a postup opakujeme. To uděláme ještě několikrát, dokud se voda nepřestane vsakovat a semínka bobtnat (trvá to zhruba hodinu). Přisypeme kurkumu a tyčovým mixérem semínka rozmixujeme tak, jak nám to vyhovuje - hrubá konzistence není na škodu. Pro snadnější mixování si dolijeme ještě trochu vody nebo už rovnou octa. S octem ale opatrně, chce to ochutnávat a ochutnávat a případně přidávat - ubrat už nemůžeme. Když máme základní pastu hotovou, můžeme ji nechat tak jak je a nebo dál dochucovat. Další postup hodně závisí na našich individuálních chutích a nápadech, takže ho netřeba popisovat. Chce to jen prostě stejně jako s octem přidávat a ochutnávat, dokud nebudeme s výsledkem spokojeni (já přidala všechny výše zmíněné suroviny od oka).
Hořčici můžeme konzumovat hned, ale doporučuje se nechat uležet 2 - 14 dnů, přičemž doporučené datum spotřeby se pohybuje také v tomto rozmezí. Čert aby se v tom tedy vyznal. :-) Trvanlivost nejspíš bude záviset na použitých surovinách a míře jejich případné sterility. Já osobně použila všechny vypsané v postupu, hořčici máme v lednici už 14 dní a žádné vady na kráse na ní nepozoruji, takže uvidíme, jak si povede dál. :-)