REBARBOROVÁ BUCHTA S DROBENKOU

Rebarboru jsem loni úplně prošvihla, takže jsem letos měla radost, když jsem ji u nás v obchodě na rohu potkala, protože bych na ni jinak nejspíš zapomněla znovu. Buchta mně ale z dortové formy vylezla dost vysoká a vypadala na podnose tak nějak hole, že jsem si říkala, že by si na focení zasloužila aspoň nějakou mašli. Jinou než černou jsem ale doma neměla - takže to jen tak na vysvětlenou, proč je taková pohřební. :-) Chutná ale náramně, takže ji klidně vyzkoušejte. :-)

Suroviny:

350 g polohrubé mouky

100 g krupicového cukru

2 lžíce vanilkového cukru (jak si udělat domácí se můžete podívat zde)

prášek do pečiva

150 ml mléka

120 g másla

3 celá vejce

lžička citronové nebo pomerančové kůry, půl lžičky mletého anýzu, půl lžičky mleté skořice

rebarboru tak akorát na posypání 

50 g másla, 50 g hrubé mouky a 50 g moučkového cukru na drobenku

Postup:

Rebarboru oloupeme. Jde to snadno, stačí ji na kraji zachytit třeba nožem a vrchní slupku odshora dolů stáhnout, podobně jako třeba kedluben. Nakrájíme ji na kousky. 

Všechny ostatní suroviny (kromě těch na drobenku) smícháme v míse v řídké těsto - máslo si předtím rozpustíme v rendlíku a necháme prochladnout. 

Formu nebo plech vymažeme a vysypeme hrubou moukou. 

Naplníme ji těstem a posypeme rebarborou. Navrch nasypeme drobenku - máslo s cukrem a moukou zpracováváme jemně prsty tak dlouho, dokud se hmota nezačne drobit na kousky. Podle potřeby přidáváme mouku nebo cukr. 

Koláč pečeme v troubě při střední teplotě tak dlouho, dokud zapíchnutá špejle nevyjde z těsta čistá. Krájíme až po vystydnutí, aby se koláč nesrazil.

KAPR PO ITALSKU

Protože se teď intenzivně snažím kvůli blížícímu se stěhování spotřebovat co nejvíce potravin uložených na mrazáku, moc už nám toho tam nezbývá. A protože jsem si zvykla na ten luxus, že není-li zrovna nakoupeno a je třeba uvařit, na mrazák sáhnu a vždycky něco vylovím, zjistila jsem s překvapením, že není z čeho vařit. V šuplících se momentálně povaluje jen něco zmražených holubinek, špek na špikování, sáčky s vývarem a něco ovoce a vůbec věci, které se hodí do jídel spíš jako přísady, než že by se z nich dalo uvařit samostatné jídlo. A tak přišla po docela krátké době opět řada na kapra. Po počáteční nedůvěřivosti ho teď jíme poměrně často. Mám z toho radost, protože nejenže je to jídlo chutné, rychlé a zdravé, ale také k němu máme neustálý přístup. A také mě to těší, protože jsem se přesvědčila, že ho umím připravit tak, že přesvědčí i zapřísáhlého nekaprožrouta. :-) Takže tady je jedna z dalších variací, vlastně je to kapr pořád na jedno brdo (smažený v másle na pánvi je prostě nejlepší, nemůžu si pomoct), jen koření se mění. Třeba to ale přece jen někoho inspiruje. Tak dobrou chuť a nebo aspoň dobré pokoukáni!

Suroviny:

porce kapra podle počtu strávníků

hladká mouka

máslo, olivový olej

2 zralá rajčata

čerstvá petrželka

pepř, sůl, bazalka, oregáno

Postup:

Rajčata rozkrojíme na poloviny a vložíme do pekáčku vymazaného olivovým olejem. Lehce je osolíme, posypeme bazalkou a oregánem a zakápneme olejem. Pečeme v předehřáté troubě při střední teplotě do měkka (cca 20 - 30 minut). Kapří filety opláchneme a osušíme papírovou utěrkou. Osolíme je, lehce opepříme a rovněž okořeníme podle chuti oregánem a bazalkou. Pak každou porci z obou stran obalíme v hladké mouce a ihned smažíme na pánvi s rozpáleným máslem a olivovým olejem - nejprve kůží dolů. Jakmile je cca po 5 minutách křupavá, filet otočíme, stáhneme teplotu a necháme je dodělat, opět přibližně 5 minut. Podáváme s brambory vařenými ve slupce a čerstvou petrželkou. Brambory a kapra ještě na talíři přelijeme rozpuštěným máslem.

OVOCNÝ KOLÁČ S PUDINKEM

Suroviny:

Těsto:
250 g hladké mouky
120 g másla
1 celé vejce
50 ml mléka
2 lžíce vanilkového cukru

Náplň:
1 vanilkový pudink
500 ml mléka
2 - 6 lžic cukru krupice (podle použitého ovoce)
ovoce (v tomto případě jahody, ostružiny, červený rybíz)




Postup:

Mouku, změklé máslo, vejce, mléko a cukr smícháme a vypracujeme hladké a nelepivé těsto, které zakryjeme potravinářskou fólií a necháme při pokojové teplotě hodinu odležet. Poté ho natlačíme do formy v tenké vrstvě tak, abychom utvořili na všech místech stejně vysoký okraj. Těsto na dně formy důkladně propícháme vidličkou, aby se nenafouklo. Pečeme v předehřáté troubě při střední teplotě do růžova. Poté korpus vyndáme, necháme ho vychladnout a podklademe ho ovocem (ideálně v jedné vrstvě a ne příliš nahusto, aby se pudink dostal až na dno korpusu). Ve studeném mléce rozmícháme puding a cukr, přivedeme k varu a vaříme na mírném ohni do úplného zhoustnutí (nebo podle návodu na obalu). Když je pudink hotový, nalijeme ho na připravené ovoce až po okraj korpusu. Koláč uložíme do lednice a necháme důkladně vychladit.

Já jsem pro ovocnou chuť a barvu část mléka v pudinku nahradila bezinkovým likérem. Lze ale samozřejmě použít i oblíbenou šťávu, nebo nechat pudink původní. Koláč můžete podávat ozdobený šlehačkou nebo čímkoliv jiným. My to tak rádi nemáme, takže jsme zdobení vynechali (obzvlášť k snídani :-) ).

Dobrou chuť!

SLANÝ KOLÁČ S NIVOU A KUKUŘICÍ

Suroviny:

Těsto:
250 g hladké mouky
120 g másla
1 celé vejce
50 ml mléka
špetka soli

Náplň:
100 g Nivy
100 g Goudy
100 ml smetany
2 celá vejce
plechovka sterilované kukuřice
100 g slaniny
čerstvá petržel
1 střední cibule
pepř, provensálské koření


Postup:

Mouku, změklé máslo, vejce, mléko a sůl smícháme a vypracujeme hladké a nelepivé těsto, které zakryjeme potravinářskou fólií a necháme při pokojové teplotě hodinu odležet. 

Mezitím nastrouháme do mísy sýr, slaninu nakrájíme na kostičky, přidáme všechny ostatní ingredience (kromě cibule), opepříme a podle chuti přidáme provensálské koření (cca 2 lžičky) a důkladně promícháme, dokud nám nevznikne kompaktní řídká směs. 

Těsto vtlačíme do koláčové formy v tenké vrstvě tak, abychom získali vyšší okraje. Těsto na dně důkladně propícháme vidličkou, aby se během pečení nenafouklo. 

Do formy poté vlijeme připravenou plnící směs, kterou poklademe na kolečka nakrájenou cibulí.

Pečeme v předehřáté troubě na střední teplotu tak dlouho, dokud povrch náplně a okraje těsta nezezlátnou. 

Koláč necháme úplně vychladnout, jinak se bude špatně porcovat.

DOMÁCÍ HOŘČICE

Na domácí hořčici jsem byla zvědavá už dlouho, ale její výrobu jsem pořád odkládala (vlastně ani nevím proč). Až předminulý týden jsem ze šuplíku vylovila už před časem zakoupená hořčičná semínka a pustila se do toho. Narazila jsem na spoustu receptů, kde se semínka měla buď pomlít v mlýnku na mák (ten nevlastním) nebo rozdrtit v hmoždíři. Nevím, jestli to někdo z vás zkoušel, ale docela by mě zajímalo, jestli vám to šlo. Předpokládám, že ano, minimálně těm z vás, kteří ty recepty s hmoždířem píšete (přiznejte se, jak to s ním je?). Mně to totiž nešlo. A to ani trochu. Připadala jsem si jako Robinson Crusoe, dokonce i plachtu na hmoždíř jsem si vyrobila, aby mi semínka nelítala při prudších úderech ven. Přesto jsem si málem vystřelila oko a kočka měla posvícení, když honila hořčičné kuličky po celé kuchyni. S uslzeným okem jsem vzpomínala na pasáž v knize, kde se popisuje, jak Robinsona z hmoždíře vystřelující zrnka pšenice štípala do obličeje a když jsem si navíc vzpomněla, že Robinson pšenici na jednu tuhou placku drtil celý den, nevěděla jsem, jestli se smát nebo brečet i druhým okem. Konečným výsledkem mého snažení totiž bylo nula nula prd rozdrcených semínek a navíc i pocit marnosti nad tím, že i Robinson bez nástrojů a zkušeností byl šikovnější než já. Podotýkám, že než jsem do semínek začala urputně mlátit, zkoušela jsem je i třít - nejprve opatrně a pak i velmi důrazně. Také bez výsledku. A protože selhal i pokus s tyčovým mixérem, rozhodla jsem se zariskovat a udělat to po svém a úplně jinak než ostatní. Semínka jsem přesypala do vyšší nádoby, zalila je vařící vodou a doufala, že změknou a nějak už je pak rozmělním. Odešla jsem uklízet a když jsem se za chvilku vrátila, zjistila jsem, že hořčice všechnu vodu vysosla a stojí nasucho. Znovu jsem ji tedy dolila a tak jsem to udělala ještě několikrát, dokud semínka přibližně dvakrát nezvětšila svůj objem a nepřestala vodu vsakovat (trvalo to myslím tak hodinu). Protože kuličky tolik nabobtaly, usoudila jsem, že musely nutně i změknout a pustila se do nich znovu tyčovým mixérem. Tentokrát to šlo krásně. Během mixování jsem dolila ještě párkrát trochu vody, aby se mi mixovalo lepší, a zbytek doředila octem a dochutila ostatními přísadami. Hořčice je z toho náramná a pekelně ostrá, takže labužníci zaplesají (já zaplakala). Divila jsem se, že některé recepty počítají pouze s octovým ředěním. To nechápu, tahle pouhá dvojkombinace mi přijde skoro smrtelná, i s přidanou vodou je domácí hořčice dost výrazná. Každopádně už se těším, až tuhle domácí lahůdku použiji i přímo do vaření. Hádám, že to bude o něčem jiném než s kupovanou z plastu. :-)

Suroviny:

100 g hořčičných semínek - světlých, nebo kombinace světlých a tmavých, samotná tmavá se nedoporučují, protože jsou podstatně ostřejší než světlá - trochu zjednodušeně se dá napsat, že domácí hořčice z pouhých světlých semínek rovná se kupované hořčici plnotučné, mix světlých a tmavých potom kremžské
půl lžičky (a více) kurkumy (pro barvu a protože je náramně zdravá)
klasický, vinný nebo jablečný ocet (převařený)
voda (rovněž převařená)
na dochucení sůl, cukr, med, křen, pepř a další podle chuti

Postup:

Semínka vsypeme do vyšší nádoby, ve které je poté budeme i mixovat. Zalijeme je vroucí vodou tak, aby byla ponořená. Necháme je chvíli odstát, dokud vodu nevsáknou a postup opakujeme. To uděláme ještě několikrát, dokud se voda nepřestane vsakovat a semínka bobtnat (trvá to zhruba hodinu). Přisypeme kurkumu a tyčovým mixérem semínka rozmixujeme tak, jak nám to vyhovuje - hrubá konzistence není na škodu. Pro snadnější mixování si dolijeme ještě trochu vody nebo už rovnou octa. S octem ale opatrně, chce to ochutnávat a ochutnávat a případně přidávat - ubrat už nemůžeme. Když máme základní pastu hotovou, můžeme ji nechat tak jak je a nebo dál dochucovat. Další postup hodně závisí na našich individuálních chutích a nápadech, takže ho netřeba popisovat. Chce to jen prostě stejně jako s octem přidávat a ochutnávat, dokud nebudeme s výsledkem spokojeni (já přidala všechny výše zmíněné suroviny od oka).
Hořčici můžeme konzumovat hned, ale doporučuje se nechat uležet 2 - 14 dnů, přičemž doporučené datum spotřeby se pohybuje také v tomto rozmezí. Čert aby se v tom tedy vyznal. :-) Trvanlivost nejspíš bude záviset na použitých surovinách a míře jejich případné sterility. Já osobně použila všechny vypsané v postupu, hořčici máme v lednici už 14 dní a žádné vady na kráse na ní nepozoruji, takže uvidíme, jak si povede dál. :-)

PEČENÁ KACHNA SE DVĚMA DRUHY ZELÍ A DVĚMA DRUHY KNEDLÍKU

Na kachnu jsem měla chuť už asi rok a poslední dobou ukrutnou. Nevím tedy, co mě to popadlo, protože jsem ji nikdy nijak zvlášť nevyhledávala. Každopádně jsme ji v pátek konečně zakoupili (v řeznictví v Horoměřicích, které je mimochodem výborné) a já ji v sobotu upekla. Na výsledek se můžete podívat, ona klasicky pečená kachna asi jinak moc komentářů nepotřebuje. :-)

Suroviny:

1 kachna
sůl, celý kmín
1 větší cibule
lžíce mouky
lžička medu

1 malá hlávka červeného zelí
2 střední cibule
sůl, lžička mletého kmínu
trochu cukru a octa
trochu hrubé mouky

Postup:

Z kachny odřízneme přebytečnou kůži (kolem krku a stehen včetně biskupa) a křídla. Tyto přebytky vložíme na dno pekáče. Kachnu důkladně osolíme (netřeba se toho bát) zvenku i zevnitř a pokmínujeme dle chuti. Kůži na několika místech propícháme vidličkou, aby při pečení mohlo volně odtékat sádlo. Dáme přitom ale pozor, abychom nepíchali i do masa. 

Kachnu je nejlepší péct v troubě na mřížce prsní částí nahoru, aby se vypekla ze všech stran dozlatova (já se toho v naší "zapůjčené" troubě neodvážila, takže jsem kachnu položila na malou mřížku, kterou jsem kdysi koupila jako příslušenství k plechu a položila ji na skleněný pekáč). Sádlo odkapává do pekáčku, takže se v něm kachna nekoupe a zároveň není třeba ji otáčet. 

Pečeme alespoň dvě hodiny v troubě při nižší teplotě - uvádí se kolem 150 stupňů, já ji ale jako všechno co se peče déle pekla někde pod stovkou (aneb pečeme podle vrtošivé trouby). Doba pečení samozřejmě závisí na velikosti kachny. Půl hodiny před koncem potřeme kůži medem rozpuštěným ve vodě. Ten zajistí, aby se vypekla pěkně dokřupava. Kachnu naporcujeme a odložíme někam do tepla. Část výpeku z pekáče slijeme do rendlíku a rozdělíme ho na dvě poloviny (můžeme již během pečení, abychom se pak nezdržovali). 

Do jednoho přihodíme nadrobno nakrájenou cibuli a osmažíme ji dozlatova. Zaprášíme moukou a alespoň 15 minut provaříme. Šťávu poté slijeme nebo propasírujeme přes síto a rovněž uchováme v teple. 

Zelí rozkrojíme na čtvrtiny a vykrojíme z něho tvrdý košťál. Pak ho nakrájíme na tenké nudličky. Cibuli nakrájíme nadrobno a osmažíme ji v druhé části výpeku. Přisypeme kmín, krátce orestujeme, pak přidáme zelí a opékáme tak dlouho, dokud trochu nezměkne. Poté ho podlijeme vodou, přidáme cukr, sůl a ocet dle chuti a dusíme pod poklicí do měkka. Když je měkké, přisypeme 1 - 2 lžíce hrubé mouky, důkladně promícháme a necháme ještě alespoň 15 minut provařit. (Bílé zelí je klasické domácí nakládané, které jsem pouze lehce dosladila, svařila a také zahustila moukou.)

Podáváme s houskovým nebo bramborovým knedlíkem (a nebo rovnou s obojím).

Dobrou chuť!

RAJSKÁ OMÁČKA, HOUSKOVÝ KNEDLÍK

Od dětství mám hodně ráda rajskou a teprve nedávno jsem pochopila, že se mi nikdy nepodaří udělat ji tak, jako máma (protože ta je prostě nejlepší, bez diskuzí). Asi to tak je, že dva lidi nikdy neudělají stejné jídlo, i kdyby použili stejné suroviny a šli na to stejným postupem. Řekla jsem si proto, že se s tím smířím a půjdu vlastní (úplně jinou) cestou. A tak zase jednou přišla řada na babiččinu kuchařku z roku 1968. Můj muž nerad maso přímo z omáčky, a protože mně je to vlastně úplně jedno, byl recept, který jsem našla ideální, protože s masem v postupu nepočítal. Zato počítal s mrkví a slaninou, což mě překvapilo. I tak jsem se rozhodla to vyzkoušet. A bylo to dobré rozhodnutí. Prý jsme lepší rajskou ještě nejedli (já mám sice vzadu v hlavě pořád zasunutou tu máminu, ale chvále se bránit nebudu).

Nejhorší pro mě vždycky je přechroustat a přepočítat všechny ty šestnáctinky a dekagramy. Matematika odjakživa nebyla mojí silnou stránkou. Abych byla přesnější, byla mojí velmi, velmi slabou stránkou. Ještě mám v živé paměti, jak jsem se ve škole rosila nad obyčejnými jednoduchými převody a koule lítaly jedna za druhou. Dneska už jsem nenáviděnou matematiku ze života vypustila skoro úplně, ale radu poradu přece jen občas potřebuji. Tímto bych tedy chtěla poděkovat všem mým kamarádům, kteří jsou na drátě vždycky, když potřebuji nějaký převod zrealizovat.  :-)

Tady jsou tedy přepočítané suroviny:

600 ml vývaru

750 g rajčat / 100 g rajského protlaku

20 g másla

20 g slaniny

30 g mrkve, 20 g cibule

rovná lžička mletého bílého pepře, sůl, dvě lžičky sušeného tymiánu, 3 bobkové listy (nemám ponětí, jak vypadá kousek bobkového listu), 1 menší stroužek česneku

1 - 2 lžíce cukru

20 ml červeného vína (1/16 jsem už nepočítala, takže odhadem tolik, kolik jsem ho použila já)

(strouhaný perník nebo skořice, mouka, smetana, citronová šťáva)

Místo rajčat jsem se rozhodla pro rajský protlak - na tom se asi všichni shodneme, že nemáme-li domácí rajčata, výtěžnost z gumových kupovaných je mizivá. Oproti receptu jsem ho ale použila 210 g (tři malé plechovky). Původních 100 g se mi rovnou zdálo málo a nakonec jsem přihodila ještě třetí balení (když už rajská, tak pořádně). Slaninu jsem do základu sice dala, ale nejsem si jistá, zda se podle receptu mělo jednat o slaninu tak jak ji chápeme dneska my. Dřív se totiž slanina říkalo klasickému špeku. Zdá se mi, že pro účely použití v omáčce se špek i víc hodí. Takže pro příště. 30 g mrkve vychází zhruba tak na polovinu jedné střední mrkvičky, já ji nakrájela rovnou celou a cibuli jsem dala také jednu celou střední. Do omáček a dětských jídel používám většinou bílý mletý pepř, protože je jemnější. Citronovou šťávu jsem úplně vynechala, zdálo se mi, že není potřeba. Nepoužila jsem ani mouku s tím, že v případě potřeby potom sáhnu po už hotové jíšce, kterou mám v zásobě v lednici. Co se soli a cukru týká, záleží na individuální chuti každého z nás, takže solte a cukrujte podle vlastního uvážení, dokud nebudete spokojeni. Červené víno jsem měla načaté v lednici, takže jsem ho rozhodně popřípadě použila. :-) Tolik k surovinám v receptu. Já jsem navíc do omáčky přidala cca 50 ml smetany, která v lednici čekala na upotřebení a postrouhala perník, i když by býval ani nebyl díky použité mrkvi třeba. Ale když už jsem se s ním pekla speciálně kvůli rajské, nechtěla jsem se o něj připravit. :-) Podívat se jak na něj můžete TADY.

Postup:

V hrnci rozpustíme máslo a přihodíme slaninu. Když se trochu vypeče, přidáme nakrájenou nebo nastrouhanou mrkev, nadrobno nakrájenou cibuli, bobkový list a tymián a orestujeme pěkně do hněda. Pak přidáme rajský protlak, pepř a česnek, přilijeme vývar a vaříme na mírném ohni cca půl hodiny. Po této době základ propasírujeme přes síto, znovu přivedeme k varu, přidáme víno, dochutíme solí a cukrem a také zahustíme perníkem, chceme-li ho použít (místo perníku lze na ovonění přisypat špetku mleté skořice), případně naředíme vývarem nebo smetanou na požadovanou hustotu. 

Krátce provaříme a můžeme podávat třeba s masovými koulemi nebo pečeným hovězím masem a houskovým knedlíkem.

KRŮTÍ MASO S BÍLOU PAPRIKOU NA KARI

Suroviny:

500 g krůtího tmavého masa

2 velké cibule

4 bílé papriky

2 lžíce oleje

50 ml smetany

pepř, sůl, lžička mletého kmínu

kari podle chuti

Postup:

Cibuli nakrájíme na drobno a necháme ji na oleji zesklovatět. Poté přisypeme na proužky nakrájenou papriku a kmín, krátce zarestujeme a přidáme maso, které zprudka opečeme, aby se zatáhlo. Opepříme, osolíme, přidáme kari podle chuti a zalijeme smetanou. Stáhneme plamen na minimum a pod pokličkou dusíme maso cca 15 minut do měkka. Podáváme s oblíbenými těstovinami.

NAKLÁDANÝ HERMELÍN

Nakládáte hermelín? Já ho léta vůbec nejedla jinak než "čerstvý". Jakákoliv tepelná nebo jiná úprava mi ho znechutila, smrděl mi. Ty roky jsou už ale pryč, takže teď si ho nakládaný čas od času dám. Povětšinou někde v hospodě, a povětšinou jsem trochu zklamaná, protože nikdy není akurátní. Jednou je naložený tak dlouho, že po zakrojení vyteče a nepříjemně štípe na jazyku, jednou vypadá, jako by byl naložený tři dny, jindy je zase plný ukrutně pálivé pasty (kterou já špatně snáším, ostatně jako všechno ostré). Nejlepší je prostě udělat si ho doma, pěkně po svém a podle vlastní chuti. Stačí jen použít dobrý sýr a kvalitní olej a máte doma pochoutku lepší než restaurační. :-)

Když jsem hermelíny nakládala prvně, vkládala jsem do nich mimo koření i kolečko čerstvé cibule a na plátky nakrájený česnek a byly perfektní. Při každém dalším pokusu ale cibule zkvasila a celou naloženou várku sýrů pokazila, proto už to teď nedělám. Cibuli vynechávám úplně (vkládám ji jen po obvodu nádoby) a česnek používám sušený. Nedávno jsem se dočetla, že cokoli naložené v oleji kvasí proto, že v nádobě zůstanou vzduchové bublinky, které proces kvašení umožňují. Poučila jsem se tedy a už naložené sýry jsem pro jistotu nadzvedla tak, aby se olej dostal úplně všude, a také cibuli a česnek jsem důkladně pohonila kolem dokola vidličkou. Zatím jsou hermelíny naložené týden a všechno je jak má být, tak snad to tak i vydrží.

Co se koření týká, použila jsem už zmíněný sušený česnek, čerstvý mletý pepř, mletou sladkou papriku (a špetičku pálivé a chilli kvůli muži). V minulosti jsem ozkoušela i jiné kombinace, ale tahle klasika se osvědčila zdaleka nejlépe. Stačí ale zapojit fantazii a udělat si hermelíny přesně na míru. :-)

Dobrou chuť!

KOPŘIVOVÝ SIRUP

Suroviny:

přibližně půl igelitové tašky vršků mladých kopřiv (první 2 - 3 patra rostliny)

2 citrony

2 lžíce kyseliny citronové

1 kg cukru

Postup:

Stejně jako u všech předchozích sirupů všechny pomůcky, se kterými budeme pracovat (hrnec, nádoba, utěrka, cedník, trychtýř, naběračka, skleněné lahve nebo sklenice), vyvaříme nebo vypláchneme vařící vodou, a to včetně utěrky, přes kterou potom budeme cedit sirupový základ. Kopřivy propláchneme (nemají květ, takže se nemusíme bát, že spláchneme potřebný pyl) a vložíme je do hrnce. Citrony oloupeme a vypeckujeme - bílá část kůry a pecky jsou hořké. Nakrájíme je na plátky, přidáme ke kopřivám a společně s dvěma litry vody a kyselinou citronovou přivedeme k varu a sváříme cca 5 minut. Poté vypneme sporák, přikryjeme hrnec čistou poklicí a necháme 24 hodin stát.  Po této době svar přecedíme přes utěrku a řádně vymačkáme. Sirupový základ přivedeme k varu, přisypeme cukr a vaříme do zhoustnutí. Horkým sirupem plníme vyvařené sklenice a necháme víčkem dolů úplně vychladnout.

PERNÍK NA STROUHÁNÍ

Zahušťujete perníkem? Já ne, protože na něj systematicky při nákupech zapomínám. A protože jsem teď doma sama, takže není pro koho vařit (a taky ještě nemůžu pořádně jíst) a po vaření se mi stýská, říkala jsem si, že to je přesně doba k tomu vytvořit zásoby domácího zahušťovadla. Všechny moje kuchařky mě tentokrát zklamaly na plné čáře a stejně tak do velké míry i internet. Domácí perník na strouhání totiž zřejmě vůbec není populární. První recept, který jsem našla, počítal s použitím mikrovlnné trouby. Mikrovlnkám nevěřím, proto jsem ho rovnou zavrhla. Seznam ingrediencí navíc obsahoval olej a kakao, což je podle mého názoru pro další použití perníku surovina naprosto zbytečná. Další recept následoval hned po tom mikrovlnkovém a v drobných obměnách se objevil ještě na pár dalších stránkách. U něj se mi nezdálo použití amonia (protože s ním vůbec nemám zkušenost) a vůbec poměr ostatních ingrediencí. Teprve třetí recept mě zaujal především svojí jednoduchostí a protože jsem nic dalšího kloudného nenašla (což mě mrzí, protože si ráda vybírám a pak kombinuji podle sebe), rozhodla jsem se ho držet. Originál najdete TADY. Já jen místo žitné mouky použila bílou polohrubou, ke které jsem kromě prášku do perníku přihodila navíc ještě perníkové koření. Také jsem vynechala mazání perníku medem během pečení, protože to mi přišlo zbytečné. Jak tedy vypadá perník na strouhání v mojí drobné úpravě?

Suroviny:

500 g polohrubé mouky

prášek do perníku

po lžičce mletého hřebíčku, badyánu, skořice, anýzu, fenyklu a zázvoru (ten jsem si nějak nemohla odpustit)

250 ml tekutého medu

250 ml mléka

1 celé vejce

Postup:

Všechny suroviny dáme do mísy a důkladně promícháme, dokud nevznikne hladké těsto. To vylijeme na plech vyložený pečícím papírem a pokud možno rovnoměrně rozetřeme, aby se dobře propeklo. Půjde to špatně, protože těsto je poměrně hutné a díky medu hodně lepkavé. Plech vložíme do předehřáté trouby a pečeme (nebo spíše sušíme) kolem hodiny na nízkou teplotu tak dlouho, dokud na povrchu nedostane růžovohnědou barvu. Pro jistotu ještě vyzkoušíme propečenost špejlí. Pokud je čistá (měla by být, v opačném případě jsme perník sušili příliš krátce na příliš vysokou teplotu), plech vyndáme a perník necháme úplně vychladnout. Pak z něj sloupneme pečící papír a nakrájíme ho na jednotlivé porce podle potřeby, které necháme den volně při pokojové teplotě proschnout. Teprve poté je zabalíme do potravinářské fólie a uložíme na suché a tmavé místo.

Jsem trochu skeptická, co se uchovávání týká, protože v těstě i po proschnutí přece jen nějaká vlhkost zůstala. Úplně tvrdý perník by se ovšem nejspíš velmi špatně strouhal. Při delším přechovávání se trochu obávám plísně. To ale teď bohužel neověřím, takže jsem si část perníku pro jistotu nastrouhala už předem a nechala sypku důkladně prosušit v troubě a uložila do molům vzdorné nádoby, abych přinejhorším o všechny zásoby rovnou nepřišla. :-)

(Pozn.: Perník je i po pěti měsících od výroby stále bez plísně, takže uchovávat ho lze bez obav. :-) )

A jak pečete perník na strouhání vy? Recepty uvítám!