paní Čandové, co bydlela kdysi velice dávno v Sázavě v domečku pod viaduktem
aneb prostě nejlepší recept na perníčky pod sluncem, který ctím a zůstanu mu vždycky věrná (a jsem na něj háklivá). Doputoval od paní Čandové přes mojí mámu až ke mně. A já si tak na paní Čandovou aspoň pravidelně vzpomenu, protože sejde z očí (obzvlášť malých, dětských), sejde z mysli, a to bych nerada. Matky, babičky, předávejte svoje nejlepší recepty dál, pečte a vařte s dětmi a vnoučaty, je to obzvlášť v dnešní době potřeba! Dělejte to jako moje máma, dcery vám jednou poděkují!
Suroviny:
600 g hladké mouky
300 g moučkového cukru
lžička jedlé sody
perníkové koření dle chuti
3 celá vejce
3 lžíce medu
80 g másla (žádná Hera - ano, dokonce ani Hera máslová příchuť, prostě máslo)
Postup:
Na váze si odvážíme mouku a cukr a přidáme jedlou sodu a perníkové koření. Pokud chcete perníčky kakaové, je právě teď ta pravá chvíle na přidání kakaa (na jednu lžíci ubereme vždy 10 g mouky, jinak se nám těsto bude drolit - pokud na to zapomeneme, přidáme část vejce navíc a pořádně ho zapracujeme). Všechny sypké ingredience v míse důkladně smícháme. Poté směs vysypeme na vál, doprostřed uděláme důlek, do kterého rozklepneme vejce a přidáme med. Po krajích rozprostřeme změklé máslo.
Poté začneme od prostředka zpracovávat těsto. Pomáháme si přitom nožem a postupně přidáváme sypkou směs ze stran a kousky másla. Když už je těsto příliš tuhé, začneme ho hníst rukama. Propracováváme tak dlouho, dokud není těsto úplně hladké a lesklé. Pokud se lepí, můžeme ho trochu podsypávat hladkou moukou, ale nemělo by to být potřeba. Těsto skulíme do koule a několikrát s ním z výšky silně udeříme o vál, aby se dokonale spojilo. Poté ho přikryjeme fólií a dáme uležet do chladu, nejlépe přes noc.
Druhý den z těsta vyválíme placku dle libosti (silnější těsto se tolik nevysuší a zůstane pěkně měkké, ale je třeba vyzkoušet). Perníčky po vykrojení mažeme rozšlehaným vejcem nebo jen bílkem. Pečeme spíš na nižší teplotu do světlehněda. Plech doporučuji tentokrát vymazávat máslem bez pečícího papíru a perníčky ještě horké hned po vytažení z trouby na plechu obracečkou trochu posunout, vychladnou tak bez přilepení na plech. Jen pozor, jsou v této fázi ještě hodně měkké a tudíž snadno rozbitné. :-)
Druhý den z těsta vyválíme placku dle libosti (silnější těsto se tolik nevysuší a zůstane pěkně měkké, ale je třeba vyzkoušet). Perníčky po vykrojení mažeme rozšlehaným vejcem nebo jen bílkem. Pečeme spíš na nižší teplotu do světlehněda. Plech doporučuji tentokrát vymazávat máslem bez pečícího papíru a perníčky ještě horké hned po vytažení z trouby na plechu obracečkou trochu posunout, vychladnou tak bez přilepení na plech. Jen pozor, jsou v této fázi ještě hodně měkké a tudíž snadno rozbitné. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat