Francouzská cibulačka na mě poslední dobou vykukuje všude možně a tak často, že už i já jsem se rozhodla ji zkusit. Musím ale přiznat, že mě hodně zklamala. Možná to bylo přípravou, ale rozhodně jsem z ní nebyla vůbec rozjásaná. Za čas, který jsem jí věnovala, mi určitě nestála. Ještě, že nemám problém s krájením cibule. Nebrečím, neslzím, nic mě nepálí. Být to tak, byla bych ještě mrzutější. Nezbývá než pustit se do ní znovu a jinak, a nebo ji prostě u někoho ochutnat, abych zjistila, jestli mi vlastně vůbec může chutnat. Ale abych nebyla úplně nespravedlivá, Muž ji chválil, takže možná zase až tak špatná nebyla.
Protože se mi nechtělo do obchodu a potřebovala jsem bílou bagetu, která je neodmyslitelnou součástí cibulačky, rozhodla jsem se ji upéct. V kuchařkách jsem na ní ovšem recept nenašla. Jediné, co jí bylo příbuzné, byly francouzské bulky Romana Vaňka. Usoudila jsem, že z bílého francouzského těsta musí jít mimo bulek i bageta. Upekla jsem jednu a ze zbývajícího těsta napekla původní bulky. A byla jsem zklamaná ten den podruhé. Bageta sice svoji funkci v cibulačce splnila na jedničku (pravděpodobně proto, že jsem ji před konzumací ještě opekla na másle a pak klasicky zapekla v troubě se sýrem), její chuť byla ovšem jinak jalová, samozřejmě stejně jako chuť bulek, které už navíc na druhý den byly tak nedobré, že jsem se rozhodla usušit je místo jídla radši na strouhanku. Protože jsem se ale řídila Vaňkem, o kterém jsem přesvědčená, že umí, rozhodně je nechci úplně zatracovat. Jen prostě v našem jídelníčku nenajdou svoje stálé místo. Pokud ale máte takovéto bílé pečivo rádi, určitě se podívejte na recept, a sice TADY.
Bagetu jsem nezapékala spolu s polévkou. A ano, vím že by se to tak správně mělo. Vůbec jsem ale neměla chuť na rozmočené pečivo, které se navíc plovoucí na horké polévce špatně jí - do ruky ho člověk vzít nemůže a lžicí ukloufnout taky pořádně nejde. A ani nemám vhodné zapékací misky. Jak už jsem psala, opekla jsem bagetu nejprve z obou stran na pánvi vymazané kouskem másla a pak ji strčila zapéct do trouby. Abych přece jen trochu dostála tradici, položila jsem do talířů alespoň jeden krajíček a zbytek servírovala vedle.
Možná se vám zdá, že jsem z té cibulačky tak trochu otrávená. Rozhodně se nemýlíte. Vy se ale odradit nenechte. A kdo cibulačku vaříte pravidelně, podělte se prosím o osvědčený recept. A nebo víte co, můžete mě na ni rovnou pozvat! :-)
Suroviny:
1 kg cibule
100 g másla
100 ml bílého vína
hladká mouka
vývar
sůl, pepř, 2 snítky tymiánu, čerstvá petržel, 2 bobkové listy
Co se sýra týká, doporučují se použít všechny možné druhy - já na bagetu nastrouhala prostě jen Eidam. A musím říct, že tentokrát mě to vůbec nemrzelo. Za prvé ho bylo potřeba spotřebovat (což byl taky jeden z důvodů, proč zrovna cibulačka), za druhé se mi nechtělo nic víc investovat do už tak "nevydařené" záležitosti.
Postup:
Cibuli rozpůlíme a pak ji nakrájíme na tenké, stejně silné plátky.
V hrnci rozpálíme máslo a cibuli na něm cca 15 minut restujeme (já nemám vhodný hrnec se silným dnem a nechtěla jsem riskovat připáleniny, takže jsem cibuli restovala na teflonové pánvi a do hrnce ji vysypala teprve před přidáním vývaru). Pak hrnec přiklopíme a dusíme na mírném ohni.
Po 10 minutách deglazujeme připáleniny tak, že na cibuli přilijeme trochu vína a promícháme. Celý proces (10 minut dušení a deglazování) opakujeme 3x až 4x, dokud cibule nezkaramelizuje a nezíská tmavě hnědou barvu. Zaprášíme ji moukou, krátce zarestujeme a přilijeme zbývající víno, které necháme odvařit. Pak přilijeme vývar, osolíme, opepříme a přidáme koření. Vaříme na mírném ohni 20 - 30 minut. Poté vyndáme koření a můžeme servírovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat